Puberťák je domácí zvíře, které je velmi náročné na chov. Rozhodnete-li se chovat doma puberťáka, budete mu muset vyhradit dostatečný prostor.
Rozpínavost těchto živočichů, pokud jde o teritorium, totiž spolu s věkem stoupá. Níže jsou uvedeny znaky společné tomuto savci, ať už je chován na svobodě nebo v zajetí.
Tělo
Zbarvení: Zbarvení je proměnlivé, často velmi nápadné, narozdíl od jiné zvěře se puberťák v žádném případě nesnaží splynout s okolím.
Nejnápadnějšími barvami září většinou jeho chocholka. Barva chocholky může přecházet od žluté, přes hnědou až po červenou či zelenou.
Oči: Oči bývají zarudlé, kruhy pod očima nejsou žádnou výjimkou. Barva očí je těžko zjistitelná, neboť u většiny puberťáků jsou oči překryty spadající chocholkou.
Stavba těla: Jde o savce místně řídce ochlupeného, vybaveného končetinami, které jsou k tělu neúměrně dlouhé a které jsou často zakončeny dlouhými paznehty, neboť tento druh domácí zvěře zhusta zanedbává jejich pravidelné obrušování. Typickým znakem je chůze po dvou nazývaná jako "klácení".
Uši: Přiléhají k lebce, občas je nutno je dočišťovat. Dočišťování může provádět dobrovolník z domácnosti, nebo je možné k této činnosti donutit puberťáka samotného. Chovatel se sám musí rozhodnout (dle úrovně vycvičenosti svého zvířete), které možnosti dá přednost.
Krmení
Puberťák je všežravec, který občas přechází do fáze monožravce. Dle vědeckých výzkumů stráví puberťák, ač má narozdíl od krávy toliko jeden žaludek, jakoukoli potravu, která se momentálně nachází v dosahu.
Spásání potravy probíhá celodenně, prakticky nepřerušovaně. Ve fázi monožravé se však může stát, že se puberťák dlouhodobě živí pouze jedním druhem potravy, například tradičními českými brambůrky nebo hamburgery.
Veškeré snahy o přikrmování ze strany chovatele přicházejí nazmar a je potřeba se s touto skutečností smířit. Většina puberťáků má po celou dobu chovu obzvláště vysokou spotřebu prémiového krmiva, a proto je nutné, aby puberťáky chovali pouze chovatelé, kteří si to mohou finančně dovolit, případně mají možnost úvěru či půjčky.
Celková péče
Puberťák je zvíře náchylné k depresím. Léčba a předcházení depresím spočívá v kupování značkových oblečků a podkůvek, želatinových medvídků Haribo a počítačových her, aby se váš puberťák nenudil. Komunikace s puberťákem je závislá na úrovni dosažené při výcviku (viz níže bod Denní režim).
Chovatel
se musí naučit řeč těla, aby byl schopen z trhavých pohybů hlavou, případně ramen, vyčíst nesouhlasnou reakci. Pozitivní reakce nedává chovaný puberťák v žádném případě najevo. Z našich zkušeností ovšem víme, že po cca 200 trhnutí ramenním kloubem již většina chovatelů ví, na čem je.
Denní režim
Puberťáka je nutno podrobit komplexnímu výcviku. Od přírody je to tvor líný, který je schopen veškerou svou energii vynaložit na správné oddechování při spánku, resp. na změnu polohy na gauči z levého boku na pravý a naopak.
Výcvik sestává z výuky jednoduchých příkazů, jako například "Jdi do školy", "Umyj si ty zuby", případně "Umyj nádobí".
Někteří puberťáci reagují na výcvik příznivě a po pár letech jsou schopni reagovat na cca 4 příkazy z 20. Jiní puberťáci výcviku odolávají a osvojí si pouze jeden příkaz. Většinou jde o příkaz "Jdi se najíst", v menší míře "Jdi spát".
Komerční využití a návratnost investic
Puberťák je domácí zvíře chované výhradně na ozdobu a nelze očekávat, že z něj vydolujete jakoukoli činnost generující přínos pro rodinu.
Návratnost investic je dlouhodobá, někdy trvá i deset let, než zjistíte, zda chovaný jedinec bude schopen samostatného života. Někteří jedinci zůstávají u svých chovatelů do pozdního věku a znamenají pro něj nemalé náklady. Proto by si každý chovatel měl řádně rozmyslet, než se do chovu vůbec pustí. V případě, že si není jist, měl by si raději pořídit jiné domácí zvíře. Před chovem puberťáků jsou varováni zejména kardiaci a další osoby, které špatně odolávají stresu.
Na druhou stranu je nutno říci, že žádné jiné domácí zvíře vám nepřilne tolik k srdci. V tom jsou puberťáci naprosto nenahraditelní.