TJ Jičín - oddíl volejbalu

 HEJA, HEJA, HOU
ČAHOUNI A PŘEROSTLÍ TRPASLÍCI JDOU,
JEŠTĚRKY A ŽÁBY
HEZKÝ HOLKY, ŽÁDNÝ BÁBY.

„KAČORA“ KATKA KOMPASOVÁ
VPŘEDU PRAPOR ANDĚL NESE,
NEBOJÍ SE ANI STRAŠIDEL V LESE,
NAPŮL ANDĚL, NAPŮL POTVORA,
ŘÍKÁME JI PODLE TOHO KAČORA,
VŽDY DOBRÁ KAMARÁDKA
CO SI NENECHÁVÁ ZADNÍ VRÁTKA.

„AVAJA , AJA“ LENKA HELIKAROVÁ
NOHY RYCHLÉ JAKO INDIÁNKA
U PRŮŠVIHU NENÍ PO NÍ SCHÁŇKA,
TU JÍ BOLÍ, TAM ZAS NĚCO PÍCHNE,
AUVAJS ZA KAŽDÝM PÁDEM SE MIHNE,
AVAJA JI OSLOVOVAT SLUŠÍ,
NEKLAME DRUHÉ, DOBRO MÁ V DUŠI.

„ČOLITA, ČOLI“ KATKA ANTOŠOVÁ
KAŽÝM KROKEM, KAŽDOU TRÉNINKU CHVÍLI
LEPŠÍ SE, A DÁVÁ TOMU POŘÁDNOU PÍLI,
NEPŘIZNÁ, ŽE JI OBČAS NĚCO BOLÍ,
KAMARÁDKA PODLE TOHO JMÉNEM ČOLI
AŽ SVÉ NOHY ZA MÍČEM SPRÁVNĚ ROZLÍTÁ,
PRÁVEM JI PATŘÍ PŘEZDÍVKA ČOLITA.

„PIMPI“ MARTINA KOZÁKOVÁ
KDYŽ SI ŘEKNE, TAK S NÍ NIKDO NEHNE,
KDYŽ MÁ RADOST, NEMÁ SRDCE PRO ZLOST,
JAKO PIPI NOSÍ NA HLAVĚ DVA DRDŮLKY,
NETRÉNUJE NIKDY OD KONCE DO PŮLKY,
Z JEJÍHO JMÉNA PŘIDÁME JEŠTĚ „EM“,
AŤ JSME S PIMPI KAMARÁDI NAVZÁJEM.

„ČAHOUN“ VERČA HLAVATÁ
KAŽDÁ PARTA POTŘEBUJE MÍT ČAHOUNA,
LOTROVIN A KAMARÁDSTVÍ TAHOUNA,
AŽ TEN NÁŠ ČAHOUN VE HŘE POVYROSTE,
NEBUDE JI NUTNO ŘÍKAT VŠECHNO POSTÉ,
KAMARÁDSTVÍ MÁ AŽ AŽ NA ROZDÁVÁNÍ,
ROZDÁVÁ HO SRDCEM I DLANÍ.

„ŤAPINA, ŤAPI“ PÉŤA VOCÁSKOVÁ
ŘÍKALA SI, ŽE JI DÉLKA TĚLA TRÁPÍ,
Z PÉTI SE TAK STALA NAŠE ŤAPI,
VELKÉ HOLKY DOBRÉ SRDCE MAJ,
AŤ SMEČUJOU NEBO NAHRÁVAJ,
ZE SVÉ VÝŠKY NIKDY NEOHRNUJE NOS,
KDO TAK CHODÍ, NEBĚHÁ PO SVĚTĚ BOS.

„BRUMLA, BRUMI“ LUCKA DYTRYCHOVÁ
MEDVÍDKA PRO ŠTĚSTÍ – TO SI PŘEJE,
KDYŽ OPUCHLÝ KOTNÍK JAK ŽEHLIČKA HŘEJE,
MEDVÍDEK SI BRUMLÁ BRUM, BRUM, BRUM
AŤ JE ŠTĚSTÍ KOLEM NÁS CELÝ DŮM,
BRUMLA UMÍ PINKAT, JAK SE MÁ,
AŤ PROHRU NA HŘIŠTI JAKO KAPITÁNKA NEPOZNÁ.

„JOHANKA“ JANA VOSÁHLOVÁ
V KAŽDÉ DOBĚ ROZUMNĚ POKYVUJE HLAVOU,
FORMU MÁ S MÍČEM VÍC NEŽ STÁLOU,
JOHANKA MÁ NA TO VELET V BOJI,
JEJÍ SLUŠNÉ SRDCE SE VŠAK BOJÍ,
NEBOJ SE PŘIDAT POD KOTEL PÁRU,
ZE SOUPEŘEK ZBUDE JEN HROMÁDKA CÁRŮ.

„ŽMULDA“ MARTINA ŽMOLILOVÁ
NA SEBE SE ZLOBÍ, NA SEBE SI DUPNE,
KDYŽ JI V PRSTECH SAMO OD SEBE RUPNE,
KDYŽ SI MÍČ SÁM KAM CHCE LÍTÁ,
V NOHÁCH MUSÍŠ BÝT VÍC HBITÁ,
NENÍ KAŽDÝ DEN HODNÝ JAKO ŽMULDA,
I NA SJEZDOVCE BÝVÁ NĚJAKÁ MULDA.

„LEJDY“ KATKA KORDÍKOVÁ
TAHLE DÍVKA DÁVÁ TRENÉRŮM ZABRAT,
ČERT BY JI MOHL NĚKDY NA ROHY NABRAT,
POMALIČKU VŠAK I ONA JASNĚ POCHOPILA,
ŽE VOLEJBAL STOJÍ ZA TO, ABY PRO NĚJ ŽILA,
S ELEGANCÍ NA HŘIŠTI USNE OBČAS JAKO LEJDY,
A ŽIJE SI JAK NA PRÁZDNINÁCH U STREJDY.

„PINĎA“ KRISTÝNA RYBÁŘOVÁ
DO POHYBU VŽDY DÁVÁ SVOJI ELEGANCI,
NOŽKY ZA MÍČEM NUTÍ K TANCI,
VŠUDE PROKLOUZNE, VŠUDE MÁ BLÍZKO,
K PODLAZE NENÍ ZATÍM NÍZKO,
PINĎA JE NAŠE KAMARÁDKA I TALISMÁNEK,
VOLEJBAL DOBRÝ JE NA TO, ZAHNAT SPÁNEK.

KAŽDÁ PARTA MUSÍ MÍT TY SPRÁVNÉ MÍRY,
DOKÁŽE ZAHNAT TMU I NETOPÝRY,
SVĚTLO DOKÁŽE KEŽDÉMU DÁT,
V PARTĚ NEMUSÍ SE NIKDO BÁT,
ZRADIT PARTU, TO PAK DLOUHO BOLÍ,
A NÁVRAT TŘEBA UŽ NIKDY NEDOVOLÍ…
 
HEJA, HEJA, HOU
KAMARÁDKY VŽDY TI POMOHOU,
POMOHOU TI V KAŽDÉ CHVÍLI,
KAMARÁDSTVÍ TÍM PAK SÍLÍ.

- Jirka -