Hodná holka
Říkali o ní: "To je hodná holka".
Ta ve slušnosti za klukem se kouká,
jedno odpoledne ztratila tu vlastnost,
sama sobě připravila jednu starost.
Říkali o ní: "Ta se spustila",
že ke svému tělu kluka pustila,
i kdyby všechno napravit chtěla,
dříve si to rozmyslet měla.
Nejkrásnější kniha váže se do kůže,
celou ji přečíst snad nikdo nemůže,
hodná holka přečetla si první stránku,
která ukradla ji kousek nočního spánku.
Někomu je jednička, někomu nula,
sama neví, proč do lásky vplula,
jedna ji chválí, druhá pomluví,
neplatí na ni žádné domluvy.
Hodných holek jsou celé tisíce,
z polního kvítí upleteš mnohé kytice,
skoro všem uvadne celé okvětí
a zahodíš je bez většího dojetí.
Nikdo neví, co se stane s hodnou holkou,
co se stala někomu láskou velkou,
nemá cenu proklínat nebo přát,
láska sama rozhodne, bude-li studit nebo hřát.