TJ Jičín - oddíl volejbalu

Otevřel jsem knížku,
tam stálo jen šest slov,
jen tak osamoceně
jak šest smutných vdov.
 
Co je to za knížku,
kde se nic neděje,
kde není radost
ani ve smutku naděje.
 
Četl jsem ty slova,
četl jsem je pětkrát
zas a znova.
 
"Jenom dívka ví",
kdo mi na to odpoví,
"čeho je schopná"
bytost ta drobná.
 
Dokázal snad někdo,
dokázal snad lépe,
odhalit podle básníka
tvary krásně lepé.
 
Jedna dívka
pokrčila hrdě nos,
asi o tom něco ví,
úsměvem v koutku úst
na to jen odpoví.