Opuštěné lásky
Ve staré uličce na konci města,
kde vede všech lásek do polí cesta,
starý pán otevřel si malý krámek
z odložených dívčích lásek.
Na krámku jich jsou celé štusy,
některých otrhané jen kusy,
pár vyžehlených jako klopa,
po polibku na nich není stopa.
Starý pán pohladil ty smutné,
veselým to není ani trochu nutné,
která opuštěná láska má se k světu,
o těch nenapsal ani jednu větu.
Každá má své vzpomínky,
voňavé jak rumové pralinky,
někomu voní, někomu v krku štípe,
někoho zdobí, někomu smutek lípe.
Veselá zahání lásky hoře,
vždyť kolem je jí celé moře,
smutná v koutku si zabrečí,
ránu v srdci ničím si neléčí.
Ta co dala upřímnost,
snaží se spálit most,
ta co byla z falše,
další lež Ti zalže.
Ta uplakaná
dávno není panna
a ta poslední
zmizela po poledni.
Starý pán neprodá žádnou z nich,
starý pán není Casanova ani mnich,
z odložených lásek nové dělat neumí,
protože jen opuštěné srdce tomu rozumí.