Historie a vznik volejbalu
V 19. století a hlavně koncem 19. století začal v celém světě pronikat do popředí zájem o tělesnou výchovu a sport. Z Anglie, kde toto hnutí mělo především svoji kolébku, se sport šířil ponejvíce do Ameriky, kde rychle zdomácněl nejprve v těch třídách obyvatelstva, které měly dostatek času a prostředků k jeho pěstování. V prvém období získávala tělovýchova a sport nadšené vyznavače zvláště u studentů, kteří tak hledali a našli protiváhu ke svému nepřirozenému sedavému způsobu života.
V amerických vysokoškolských kolejích patřila k nejoblíbenějším studentským sportům atletika, dále rugby, basebal, tedy vesměs sporty, které se pěstovaly v letní sezóně. V zimních měsících zájem o tělesnou výchovu silně klesal, neboť studenti nenacházeli nic rovnocenného těmto sportům. Gymnastická cvičení či společenské hry, se kterými se setkávali v tělocvičnách, je nemohly uspokojit ani po fyzické, natož po psychické stránce.
A tu ve snaze o zjednání nápravy vytvořil v roce 1891, resp. 1892 po řadě pokusů springfieldský učitel tělesné výchovy NAISMITH novou hru pro tělocvičnu, která rázem zaujala jeho žáky. Původní "naismith-ball" si pak brzy získal značnou oblibu a pod jménem košíkové, basketbalu, začal svou úspěšnou pouť do celého světa.
Pan Morgan nebo hasiči?
Ze stejného důvodu vytvořil majitel a profesor tělesné výchovy největší sportovní školy ve Springfieldu v Massachusetts (USA) - holyokské koleje - W. G. MORGAN pro své žáky z bohatých obchodnických kruhů novou hru, kterou z neznámých důvodů nazval "mintonette". Košíková se mu zdála totiž příliš namáhavou rekreační hrou, a tak rozdělil tělocvičnu sítí (pro lawn-tennis), jejíž horní okraj natáhl asi ve výši 183 cm od země, žáky své třídy rozdělil na dvě poloviny a dal jim úkol dopravit míč odplácáváním na půli soupeřů. Netušil, že tím dává základ hře, jež se v průběhu dalších desetiletí stala olympijským sportem, radostí a osvěžením statisíců.
To bylo roku 1895. Zde začíná historie volejbalu.
Hráči pana Morgana to neměli zkraje lehké: hrálo se s basketbalovým míčem, ten je pořádně těžký a každou chvíli vyvracel prsty. Zrovna tak ztroskotal z opačných důvodů pokus o hru při požití duše basketbalového míče. Teprve míč zhotovený podle speciálních propočtů rázem odstranil důležitou překážku v dalším rozvoji a minonette pak patřila společně s "hendbollem" (hra s odrážením o stěnu) a basketbalem k náruživě pěstovaným v tělocvičně Morganovy školy. To je úvod podle volejbalových historiků pravdivý.
Podle ústní, ale nepotvrzené, tradice to však měli být chicagští hasiči, kteří si právě volejbalem krátili volné chvíle, když nehořelo.
Ať je to tak, či onak, volejbal se ujal. Když pak měl někdo šťastný nápad, že s hřejivými slunečními paprsky přenesl síť a míč do nejkrásnější tělocvičny světa, do volné přírody, začala se "mintonette" hrát i venku.
Při jejím předvedení na springfieldské konferenci ředitelů tělesné výchovy YMKY navrhl A. T. Halstet, aby se nazvala "volley-ball" podle hlavní ideje: odrážení míče - to volley the ball.
A pak v roce 1896 vyšel prvý článek o odbíjené. Ve "Physical Education" psal J. Y. Cameron: "Volleyball je nová hra, výborně se hodící pro tělocvičny a sály, která však může být hrána i venku. Může ji hrát každý počet hráčů. Hra spočívá v uvedení míče v pohyb přes vysokou síť z jedné strany na druhou, berouc tím podíl ze dvou her - tennisu a handballu."
Od roku 1896 dostává volejbal herní strukturu v podobě pravidel hry, které uveřejňuje J. J. Cameron:
1) Hra sestává z deseti směn.
2) Směna je:
a) jedno podání na každé straně, tj. když jeden hráč každé strany odehraje své podání;
b) když tři hráči nebo více hráčů odehrají na každé straně svá podání. Hráč podává tak dlouho, než je vyřazen ztrátou míče.
3) Hřiště je 25 stop široké a 50 stop dlouhé (7,65 x 15,33 m).
4) Síť je 2 stopy široká a 24 stop dlouhá (0,61 x 8,22 m). Výška sítě je 6 stop a 6 palců od země (1,98 m).
5) Podání. Podávající hráč stojí jednou nohou na zadní čáře. Míč musí být udeřen rukou. K podání jsou určeny dva pokusy. Při podání musí míč letět alespoň 10 stop (3,05 m), driblink není dovolen. V případě, že se míč při podání dotkne sítě a skončí v poli soupeře, je počítán jako dobrý pokus, pokud se ho jeden ze spoluhráčů dotkl. Letí-li takový míč mimo soupeřovo pole, nemá již podávající druhý pokus.
6) Míč je gumová duše krytá kůží nebo plátnem. Obvod nemá být menší než 25 placů a větší než 27 palců (63,5 - 68,58 cm) a nesmí vážit méně než 9 a více než 12 uncí (255,15 - 340,2 g).
7) Každé dobré podání, které není vráceno, nebo nevrácený míč ve hře druhou stranou se počítá jako bod pro stranu podávající. Družstvo dosahuje bodu, jen má-li podání, udělá-li chybu při vracení míče, znamená to ztrátu podání.
8) Míč, který narazí (dotkne se) na síť, s výjimnkou prvého podání, se počítá jako mrtvý míč.
9) Míč na čáře se počítá jako mimo hřiště.
10) Může hrát libovolný počet hráčů. Dotkne-li se hráč sítě, je míč mrtvý. Držení míče je zakázáno. Míč, který se odrazí od jakéhokoli předmětu vně hřiště zpět do hřiště, je dobrý (je ve hře). Driblink je dovolen na 4 stopy (1,2 m) od sítě.
Hřiště na volejbal pak byla zakládána na koupalištích, v letoviskách a v některých sportovních střediscích. Hra byla oblíbena hlavně u mládeže. Proto přibývalo hřišť též ve školách, kolejích, v rekreačních střediscích. Hrálo se v nejrůznějších organizacích a hlavně ve společnostech YMCA, jejichž zásluhou se volejbal vysmál hranicím a celním přehradám a nastoupil úspěšnou pouť do celého světa.
V dubnu 1947 se v Paříži konal ustavující kongres FIVB (Mezinárodní volejbalová federace), kterého se zúčastnilo 13 federací (mezi nimi i Československo). Zde byl prvním prezidentem federace zvolen p. O. Libaud z Francie.
První mistrovství světa mužů se konalo již v r. 1949 v Praze. Pro ženskou soutěž nebylo dost mimoevropských týmů a tak byla soutěž pouze mistrovstvím Evropy.První mistrovství světa žen pak bylo uspořádáno společně s druhým MS mužů v roce 1952 v Moskvě. Do programu Olympijských her byl volejbal prvně zařazen v r. 1964 v Tokiu.
V roce 1984 na kongresu při OH v Los Angeles odstoupil první a byl zvolen dodnes pouze druhý prezident dr. Rubén Acosta.
Konec osmdesátých let přinesl zřízení dvou prvních dlouhodobých profesionálních volejbalových soutěží - Světové ligy mužů a Světové Grand prix pro ženy.
Rok 1996 pak znamená zařazení druhé volejbalové disciplíny - beachvolejbalu - do programu OH. Volejbal se tak stal jedinou sportovní hrou, která má v programu OH dvě disciplíny.
Z dalších zdrojů:
Z materiálů někdejšího předsedy Čs. volejbalového a basketbalového svazu - pana Václava Jeřábka, který byl vedoucím družstva volejbalu mužů v AC Sparta Praha, vyplývá, že první pokus o vytvoření mezinárodní federace volejbalu byl učiněn v roce 1931 předsedou polské volejbalové federace panem Chrapowskim při kongresu Mezinárodní federace házené ve Stockholmu, avšak nebylo dosaženo žádného pozitivního výsledku.
V roce 1936 při olympijských hrách v Berlíně byla při Mezinárodní federaci házené vytvořena samostatná komise pro volejbal. jejími členy byli: P. Myslowski a P. Wirszyllo (Polsko), J. Brown (USA), Karel Hála (Československo), A. Klumberk (Estonsko) a O. Naimer (Německo). Příslušného jednání se již zúčastnilo 12 zástupců Evropy a to včetně Československa, 5 zástupců Ameriky a 4 zástupci Asie.
I přes toto skutečně početné zastoupení zemí z různých kontinentů nedošlo, žel, k dalšímu rozvoji myšlenky vytvořit Mezinárodní volejbalovou federaci, a to s ohledem na složitou politickou situaci a zejména na vypuknutí druhé světové války.
Až po jejím ukončení byly obnoveny mezinárodní sportovní styky a samozřejmě, že se zde prosadil i volejbal, tedy sport, který u nás v průběhu války dosáhl mimořádného rozšíření. Předpokladem pro to byla možnost poměrně jednoduchého vybavení pro hru a rovněž skutečnost, že jako kolektivní sport vytvářel předpoklady pro setkávání a styk mladých lidí na nejrůznějších sokolských, trampských i svazových turnaích.
V lednu 1946 družstvo AC Sparta Praha podniklo zájezd do Polska společně s družstvem basketbalistů. Bylo to v době, kdy oba tyto sporty měly společný svaz, jehož předsedou byl právě V. Jeřábek. Naše družstva byla prvními zahraničními soupeři polských sportovců po válce a zájezd se proto stal i významnou politickou a společenskou událostí při turnajích ve Varšavě, Lodži a Krakově.
Při této příležitosti uspořádala Polská volejbalová federace, vedená panem Wirszyllem, schůzku, jíž se na naší straně zúčastnil V. Jeřábek, MUDr. J. Klíma, V. Spirit a C. Benáček. Schůzka se konala Varšavě. Při jednání byly posouzeny a projednány možnosti rozšíření styků ve volejbalu i s jinými zeměmi a stanoveny některé úkoly, které bylo nutné řešit pro konečné založení Mezinárodní volejbalové federace. Snaha obou federací byla v příštích měsících úspěšná. Ale hlavně byla v převečer utkání uspořádána důležitá schůze zástupců Polské volejbalové federace (p. Wirszyllo a p. Szeremeta), Francouzské federace (p. Libaud, p. Aujard a p. Babin) a naší federace (J. Havel, J. Cabalka, Dr. Koutský, J. Štolc, ing. Pulkráb a V. Spirit). Na jednání byla předložena rovněž písemná prohlášení, která zaslaly federace Belgie, Itálie, Jugoslávie a Rumunska a která vyjadřovala souhlas s přípravnými pracemi pro založení Mezinárodní volejbalové federace.
Podíváme-li se dnes na protokol z tohoto jednání, t.j. vlastně na první oficiální doklad příští FIVB (Fédération Internationale de Volley-Ball), zjistíme, že byly stanoveny závažné a konkrétní úkoly jako vytvoření speciální komise pro založení FIVB a její orgány, zabezpečení publicity volejbalu ve všech zemích, vytvoření a unifikace mezinárodních pravidel hry v souladu s pravidly hry USA (země vzniku volejbalu), svolání ustavujícího kongresu FIVB do Paříže v roce 1947, uspořádání mistrovství světa 1949 v Praze a mistrovství Evropy 1948 v Římě, konečně i zařazení volejablu do programu Olympijských her.
Poté byl především byl vypracován statut FIVB, hlasováním byla Paříž zvolena za sídlo federace, francouština a angličtina byly stanoveny za oficiální jazyky, byl zvolen prezident FIVB Paul LIBAUD. Byli zvoleni rovněž viceprezidenti, byla ustavena komise pro pravidla hry a komise mezinárodních rozhodčích. Podařilo se prosadit, aby všechny rozměry hřiště, výška sítě, aj., byly v mezinárodních pravidlech uváděny v metrické soustavě.
Dalším velmi významným krokem v organizaci mezinárodního volejbalu bylo první mistrovství světa mužů a první mistrovství světa žen v Praze v roce 1949. Při této příležitosti se konal i dlaší kongres FIVB. Zde byla jako další oficiální jazyk FIVB přijata španělština a jako členové byly přijaty další federace. Došlo také k některým změnám v pravidlech hry - např. vyznačení místa pro podání, rozdělení hřiště pro postavení hráčů při příjmu podání, uznání dvoj - či trojbloku jako jeden úder aj.
Náš volejbal se tedy může těšit skutečností, že při počátečních krocích na úseku organizování mezinárodních styků a zakládání sehrál velmi aktivní a významnou úlohu a že má v tomto směru mimořádné zásluhy. Řadou vynikajících sportovních úspěchů, rozsáhlou trenérskou a metodickou pomocí, jakož i organizací odborných školení přispěl i k vývoji a zvyšování technické a taktické úrovně hry. Myslím, že je plně na místě, abychom si tyto skutečnosti připomenuli při výročích historie čs. volejbalu.